A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Maroko - Cestopisy

Maroko 2000

Me prvni zazitky z Maroka

28/10 2000

Rano jsme chudinky vstavali uz ve 3 hod, letadlo letelo uz v 6 hod. Do Agadiru jsme prileteli v 10.00 hod. dost mrtvi, alespon ja, kdyz jsem musela tak brzy vstavat. Letiste bylo male, procedura s pasovou kontrolou a tak, takze do hotelu jsme se dostali nejak kolem 12.00. Meli jsme nespecifikovany hotel, protoze jsme stejne neplanovali byt v Agadir, tak nam o nic neslo, jaky hotel to bude. Ale nebyl spatny, byl ve stredu mesta, ne u vody, takze jsme byli I radi, ze to mame kousek k obchodum a hledani nejakeho pronajmu auta a prohlizeni samotneho Agadiru. Dokonce tam byl I bazen, ale jen jednou jsem se nejak koupala, jinak ani na to nebyl cas.

Cestou z letiste jsem pochopitelne koukala, jak to kolem vypada. Vsude prach logicky, moc zelene tam nebylo, ale sem tam palmy a travniky a tak. Nevypadalo to ale nijak hezky, abych rekla pravdu. Z letiste to bylo kousek do Agadiru, takze jsme spis uz projizdeli predmestim a vzhledem k zemetreseni, ktere bylo roku ted si nepamatuji, tak Agadir postavili uplne novy, moderni. Takze z toho stareho tam nebylo nic. A to, co staveli, nebylo nijak hezke. Ale melo to trochu arabsky styl logicky stejne. Ale nebylo to hezke. Mne ani Bossemu se to nelibilo.
Cetla jsem, ze nazory na Agadir se lisi, nekdo jim je nadseny, nekdo ma stejny dojem jako jsme meli my. Turistu ale tam byla spousta a vypadali spokojene, takze to asi byli takovi, kteri chteli do tepla a k mori a kde je levne a jinak vic nic nechteji. Kde to je i tak trochu mozna napinave, cizokrajne.

Kdyz jsme se vybalili v hotelu, vysli jsme do ulic prohlednout si tedy, jak Agadir vypada. Bylo docela teplo, ale zase ne tak moc, jak jsme mysleli. Vecer nejak v sest hod. mela byt nejaka informace Apolla o Agadiru a tak jsme se rozhodli, ze tam pujdeme a uvidime, nebo uslysime, co nam reknou. Bylo to v restauraci La Pampa, samotna ta byla v miste primo hroznem, jakoby tam byli komunisti a staveli cely ten object. Sidliste, panelaky, primo ve stredu mesta. Kdyby to alespon natreli, ale byla to jen betonova hruza. No, restaurace ale vypadala prijemne, dostali jsme nejaky uvitaci drink – spis caj to asi byl. Nezustali jsme tam celou dobu, sli drive, nejak to bylo nezajimave to povidani. Na vylety s nimi jsme jezdit nechteli, takze jsme pak sli.

Vecer jsme sli pak tam na veceri. Bylo chladno, vevnitr se nam sedet nechtelo, ale byl tam jakoby partystan a tak jsme si sedli tam. A ja mela po letech zase couscous, ktery jsem mela tak rada, kdyz jsme byli kdysi davno v Tunisu. Bylo to urcite dobre, az na to, ze k tomu nebyla ta paliva omacka, co byvavala v Tunisu. Tam mival dve, palivou a nepalivou, takze si clovek mohl vybrat.

29/10

Dnes po snidani jsme sli hledat nejake auto, abychom mohli jet na nasi prvni saharskou expedici. Naplanovala jsem to na dvakrat. Prvni, kratka, ze povede smerem na jih, pak se vratime do Agadiru a zrekreujeme se a druha, delsi, na jihovychod.
Auto jsme nasli celkem rychle, byl to Fiat Uno a ten co nam to pronajimal vypadal hodne solidne, takze jsme vedeli, ze i na auto bude spolehnuti. Take jelo pekne, ani jednou nezlobilo. Schovala jsem jeho vizitku, kdybychom priste potrebovali, kdybychom jeste nekdy prijeli do Maroka znovu.

Zacinali jsme mit hlad a tak jsem si rekli, ze zajedeme do pristavu, kde je pry halda restauraci a ze je to tam moc hezke, jak jsem nekde cetla. Kdyz jsme tam prijeli na parkoviste, vrhla se na nas spousta nahanecu a kazdy chtel, abychom sli do jeho restaurace pochopitelne. Sli jsme se napred projit, prisli jsme do haly, kde prodavali ryby a pekelne to zapachalo rybami. Fuj. Za nami stale pochodoval jeden nahanec, ktery to nevzdal, to nase odhaneni jich a ze chceme jit sami. Nakonec jsme to vzdali tedy a nechali se jim vest a povidat. Sli jsme pak se I najist do te restaurace, ke ktere on patril. Tedy restaurace, byla to spousta jakoby stanku vedle sebe, pred nimi byly lavice dlouhe a stoly a tam se jedlo tedy. A kazdy ten stanek byl jedna restaurace. Dali jsme si tam nejak racky a nejake ryby a bylo to dobre. A ten nas nahanec stale se smrdlal kolem nas. Kdyz jsme dojedli, tak co pry budeme delat a ze on musi jet koupit caj nekam do jednoho souku k bratranci, ktery tam ma cajovy obchod a jestli ho tam muzeme odvezt. Ze to bude zajimave pro nas, kdyz jsme tam jeste nebyli. Ze to neni primo v Agadiru, ale asi tak 10 km odtamtud. Jmenuje se to Inezgane. Je to uplne nove mesto ci spis mestecko, ktere vzniklo tesne po zemetreseni tim, ze ti agadirane, kteri zemetreseni prezili, se uchylili tam

Tak jsme rikali, ze tam muzeme jet, ze to muze byt zajimave podivat se do souku a vubec I videt, jak to vypada kolem. Byl tam lidsky zmatek, chaos, bylo to pekne. Nas nahanec nas provedl casti souku, kde se prodavalo jidlo a ukazoval I pro nas zajimavosti. Jako napr. neco z kozy co se vari a voda se vypije, to ze je dobre ted uz si nepamatuji proti cemu. Ale jen ta predstava, pit tu vodu, se mi delalo nanic. Nepamatuji se, co to bylo z kozy, byla-li to vlastne vubec koza. Jen si pamatuji, ze predstava pit to byla hrozna. Vic takovych veci jsme tam videli. Pak jsme prisli k tomu jeho bratranci s cajem. Bratranec vypadal trochu jako Omar Sharif (ted nevim, jak se pise vlastne). A on, ze si musime take nejaky koupit. Tenkrat jsme jeste nemysleli, ze bychom chteli caj nejaky, tak jsme rikali, ze ne. Nedal se ale a kdyz ruzne navrhoval, m j brisni caj, tak jsem rikala, ze jo, ze ten bych tedy mohla zkusit. Chtela na nas 100MAD, pripadalo nam to silene drahe, alejeste jsme neumeli tak dobre smlouvat a tak jsme mu to dali. Videli jsme, ze i nas nahanec mu daval nejak 100MAD za ten caj, co on si bral a tak jsme mysleli, ze to je OK. Naivni jsme jeste byli, neznali. Pak jsme sli, nechali tam naseho nahanece nebo jak to bylo a jeli zpet do hotelu.

Rozhodli jsme se, ze se podivame tedy jeste na souk v Agadiru, kdyz uz jsme v tom koukani. Tak jsme tam jeli a jen jim prochazeli. Vrhali se na nas ruzni prodavaci, abychom koupil tohle a tamhleto, ale mam dojem, ze jsme jim odolali a nekoupili nic, jen koukali. Napinavy byl zaver, kdyz jsme sli na parkoviste. Prisel k nam nekdo a chtel za parkovani nejakou korunu, tedy MAD. Mam dojem, ze to byla premrstena cena, ale dali jsme mu to. A kdyz jsme vyjizdeli ven na silnici, prisel jiny a take chtel penize za parkovani. Rikali jsme mu, ze uz jsme platili tamle, ale tenhle na nas porad a nechtel nas pustit. Bosse se tak rozvzteklil, ze nejak snad vjel na chodnik nebo jak to bylo a mirne az ponicil auto. Ale uz jsme nezaplatili tomu druhemu, protoze to by opravdu bylo moc.
30/10

Dnes rano jsme tedy vyrazeli na nasi prvni etapu smerem na jih. Cestou mel byt i nejaky prirodni park, kde tekla rekla Sousse a meli tam byt ruzni ptaci, mezi jinym i ibis (nevim, jak se jim rika cesky). Chvili jsme jeli po hlavni silnici, ale pak jsme odbocili smerem na Massa, kde mel zacinat ten park. Projizdeli jsme malymi hezkymi vesnickami jiz v arabskem stylu. Domy nebo spis domky byly ruzove, uplacane z hliny vlastne. Pak jsme slyseli, ze do toho pridavali i velbloudi chlupy nebo jak to bylo. Nevim. Udelala jsem si par hezkych fotek i s lidmi, co chodili kolem, ale jen z auta, protoze oni se nechteji nechavat fotit, tak jsem to respektovala alespon tak trochu tim, ze jsem fotila jen z auta. Dosla nam bateri a Bosse moula zapomnel v pokoji dalsi. Tak ze se pokusime sehnat ji v te vesnicce, co jsme zrovna byli. Videli jsme obchod, tak jsme tam zasli, ale baterii nemeli. Ale, ten muz, ze at si sedneme tamhle do kavarny a dame si zatim neco, on ze ji sezene. Za chvili prisel a ze to je jeho kavarna a pak z neho i vylezlo, ze ma pribuzne ve Finsku a on ze tam jednou byl atd. No, docela prijemne jsme se bavili, pili caj ci co a cekali. Asi tak za hodinu prisel nekdo a baterii mel. Takze jsme necekali zbytecne. A navic tedy i prijemne to bylo.

Kdyz jsme jeli podel reky, zastavili jsme a ze se podivam, neuvidime-li nejake zajimave ptaky. Dlouho nic, ale najednou se tam nejaci objevili i vc. ibise. Tam si stal ve vode a pil ci co delal. Bylo tam i hezky, prijemne a chteli jsme jet kousek bliz vode, ale neslo to, koncila tam cesta a byl jen pisek. Takze jsme se vratili zpet a jeli na hlavni silnici a smerem na Tiznit, ktery byl od Agadiru asi tak 80km. Kdyz jsme prijizdeli k mestu, videla jsem dlouhou zed, ktera vedla podel celeho mesta a bylo to krasne. Nebyla sice puvodni, byla nova, ale ve stejnem stylu a tak to nijak nevadilo. Kdyz jsme prijeli jeste bliz, doprava to vedlo do Mediny, tak jsme jsme tam odbocili. Bohuzel to bylo zrovna v dobe odpoledni siesty, tak bylo vsechno v podstate zavrene. Jinak mesto jako takove je proslule vyrobou zlatych sperku hlavne. Co jsem o tom cetla, mely byt podel ulic i dilny, kde to delali a ze to je hrozne zajimave. Bohuzel jsme tedy o to prisli. Na druhou stranu. usetrili jsme, protoze oni by nas nutili a nutili neco koupit a to jsme jeste poradne neumeli odreknout. Takze to bylo vlastne jen dobre, ze bylo zavreno. I tak to bylo pekne. Stavili jsme se tam v jedne kavarne „Paradis“, dali si tam omeletu a kavu a bylo tam prijemne. Sedeli jsme nahore na terase, takze byl docela pekny rozhled. I dolu, tam zrovna slo stado ovci, tak jsem si to hned vyfotila, protoze ovce jsou moje take.

Ale tahle fotka je bez ovci, tu jedinou mam digitalni, ostatni na papire.

Pak jsme pokracovali smerem na Guelmim, lezelo nejakych 200km od Agadiru, coz bylo mesto, kde jsme chteli spat. Cetla jsem o nem, ze tam se prodavaji velbloudi, ze tam je vzdy velky trh. A ze je to brana do Sahary. I kdyz saharsky to uz vypadalo co jsme se blizili Tiznit. V podstate jen pisek a drobne kaminky a sem tam nejaka oaza a jinak nic. Kdyz jsme vjizdeli do mesta, byla jsem mirne zklamana, bylo videt, ze to je vlastne nove postavene. Sice v jejich stylu, ale stejne. Na jednu stranu to chapu, oni chteji mit take dobre bydleni. Ale ze jo. Zacali jsme hledat nejaky hotel, mysleli jsme, ze jich tam bude vic a na rane, alespon co jsem cetla. Jenze to sice byla pravda, ale ty hotylky nevypadaly nijak lakave. Okenka mrnava a spis to byl pension nez hotel, n proste kdybychom nic nenasli, tak to je jasne, ze bychom spali i tam. Byli jsme pripraveni na to nejhorsi stejne. Nakonec jsme videli ale ceduli na Hotel de ville a tak jsme jeli tam. Bylo to ve stredu mesta a vypadalo to pekne. Sli jsme se podivat na pokoj, vypadal dobre, sice nic moc, ale cisty. Ale nemel dvere na zachod. Ptali jsme se, maji-li pokoj s dvermi na zachod. Meli, ale ne s dvermi, jen se zavesem, ale zase bez okna. Tak jsme se rozhodli pro ten prvni. Premyslela jsem, jak to provest se zachodem. kdyby alespon samotny zachod byl zasoupnuty tam, kde byla sprcha, tak to nevadilo. Ale tady byla misa tedy primo naproti dverim a rovnou se na ni koukalo z pokoje.
A to se mi nechtelo tedy byt takhle na ocich a mit Bosseho takhle na ocich. A tak me napadlo, zda jdou vyndat dvere ze skrine, ktera tam byla. A ony sly vyndat, tak jsme je opreli o vchod na zachod a bylo po problemu.

Sli jsme se potom projit a podivat jak mesto vypada. Kousek od hotelu se na nas hned nalepili nejaci tri a odkud jsme a kam jedeme a takove to typicke. Chteli jsme, aby nas nechali v klidu, ale neslo to. Sli stale za nami a vedle nas a tak jsme nakonec rezignovali, aby si nerikali, ze turisti jsou nezdvorili apod. Protoze uz byla tma a zacinali jsme mit hlad, ptali se jich, kde se muzeme najist. Nejak jsme nikde nevideli nejake restaurace, jen vzdy kdyz tak par stolku a neco jako stanky s jidlem. Oni, ze restaurace jako takova tu nikde neni, jen tyhle stanky tedy. A ze nam poradi, kam mame jit. Odvedli nas k jednomu takovemu stanku a a co budeme jist. Meli tam m j take velbloudi maso, ze pry je moc dobre. Nejak jsme ale na velblouda nemeli chut, ja byla sice zvedava, jak to chutna, ale nejak jsem si proste nedovedla predstavit, ze bych jedla velblouda a tak jsme si dali kure a couscous. Bylo to dobre a spis jsme se prejedli, tolik toho bylo. Nesnedli jsme ale vsechno a ten zbytek dali nejakym klukum, kteri sedeli vedle na zemi a jen nas nas koukali. Chudaci asi byli hladovi, se na ten zbytek vrhli jako divi. Ti nasi pruvodci nam povidali, ze jim nesmime davat zadne penize, ze by si koupili hasis a drogy. Ze se zivi tedy cistenim bot a dokonce i ji ten krem na boty, aby meli nejakou drogu. Ze tedy je lepsi dat jim vzdy jen zbytky jidla, aby alespon jedli. Dost hrozne, nemohlo jim byt vic nez tak 10-12 let?

Kdyz jsme se najedli, tak pruvodci, abychom se sli s nimi podivat do jednoho kramku, ze tam maji nejake veci, koberce a tak ruzne. Tak jsme si rikali, proc ne. A sli jsme, jenze jsme sli do tmavsich a tmavsich ulic a kdyz jsme konecne prisli ke kramku, tak ten mi pripadal tak podezrely, az jsem se bala. To jsme jeste nevedeli, ze Maroko je zeme bezpecna a ze si netroufnou na turisty. Policie ze je efektivni a ze jen za kradez by sedeli mesic nejmene. A odmitla jsem jit dovnitr a ze ne, ze pujdeme zpet do hotelu. Oni se nas snazili premluvit, ale nedala jsem se.

Sli jsme zpet k hotelu, tam jsme videli, ze kavarna je jeste otevrena a tak jsme si tam na chvili jeste sedli, dali caj a pak jsme sli spat.

31/10

Chteli jsme dnes se podivat kolem, jak to vypada, tak jsme trochu jezdili, divali se na souk, bohuzel souk s velbloudy jsme nevideli, bylo zavreno, jen v pondeli pry jsou a tak jsem koupila alespon pohled, abychom meli jakous takous preedstavu. Nekam ven mimo silnice se nam nechtelo, protoze jsme slyseli, ze Polisario tam ruzne umistovalo miny v dobe, kdy se tam bojvalo a byt uz to je leta, tak miny tam zustaly a tak preci jen jeste nemusime mit o zaiztek vic a byt vyhozeni do vzduchu, haha.

Kdyz jsme tankovali, prisel k nam nejaky clovek a dal se s nami do reci, ze je ucitel v zakladni skole a ze jestli chceme jet navstivit jednoho „blue man“ do blizke oazy asi 10 km odtud. Tak jsme souhlasili, protoze jsme nevedeli poradne, kde bychom co jeste mohli videt. Ucitel nam cestou vysvetloval, ze jde o muze, ktery prave prijel s velbloudi karavanou ze Sahary a ze chce prodavat velbloudy. Jeden ze stoji 5000,- DH. A ze jich ma dvacet na prodej.
Ze bude rad setkat se s lidmi z Evropy, ze jich tam moc do Guelmim nezabrousi, vetsina turistu ze se pohybuje vic na severu. Zacal nas ucit i jak ho mame pozdravit a ze to je dulezite, abychom ho pozdravili arabsky. Salam Alejkum to bylo, pak jeste rikal par dalsich slov, ale to uz si nepamatuji. Prijizdeli jsme k jedne oaze plne palem. Oaza se jmenovala Aït Bekkou a byla pomerne velka. Prijeli jsme k nejake zdi, tam jsme tedy zastavili a ucitel klepal na dvere. Za chvili prisel blue man a tak jsme ho pozdravili tak, jak nas ucitel ucil. Vypadalo, ze byl blue man rad, nevim. Pozval na dal, kde stal beduinsky stan. V nem celkem nic nebylo, jen nejaka bedna a pak ruzne nadoby. Pozval nas na caj, ktery varil na ohni v takove nadobe. (Nyni vim, ze to je normalni, mam takovou doma, da se do toho uhli a delam na tom tajine ted.) Caj byl zeleny dobry. Ruzne jsme povidali, blue man neumel udajne anglicky, tak nam ucitel prekladal. Vyptaval se na ruzne veci z Evropy, jake to je letet tim „zeleznym ptakem“ a ze nechape, jak se udrzi ve vzduchu. Vypravel nam o zivote na Sahare, ze tam je horko a blabla to si umime predstavit. Ze cesta velbloudem ze Sahary sem mu trvala asi 3 tydny, coz verim, protoze oni nejdou zrovna nejrychleji. Vypravel, ze vzdy mu rodina da vsechny veci, co maji jako nadoby, koberce apod. a on ze potom to prodava a kupuje za to mouku, ryzi a dalsi potraviny. Bylo to docela prijemne tam sedet a povidat si, ale uz to zacalo byt trochu divne, ze by ten blue man opravdu nic nevedel a byl tak naivni? Jojo. To jsme tenkrat jeste netusili, ze jsme pro nej jen prispevek do pkladny, ze o turistech vi zrejme hodne a ze tohle je jen finta, dostat z nas penize a hrat si, divadlo proste. Ale, clovek nesedi denne v beduinskem stanu a tak to bylo jen zabavne a zajimave. Potom nam nabidnul, abychom se podivali do jeho „pokladny“, tedy te bedny co tam mel a zacal vyndavat spoustu naramku a nahrdelniku a retizku a co ja vim vsechno jeste. Nakonec jsme si koupili ja tuaregsky kompas tomu rikal, ze se podle toho jezdi na Sahare. Potom takovy zajimavy rozkladaci prsten, ktery znamenal tri veci, ale uz si nepamatuji. Pratelstvi, zdravi a laska? Bosse si koupil mec nebo spis takovou malou dyku.
To vsechno blue man prepocitaval na kila ryze a mouky haha a ucitel pak povidal, kolik tedy stoji ryze a mouka no a my jsme pak zaplatili. Blue man penize prohlizel, jakoby je videl poprve v zivote. Zabava.
Byli jsme tam asi hodinu, ale potom uz jsme chteli jet, protoze jsme chteli pokracovat dal do Tafraoute a to bylo docela daleko. Tedy asi tak 200km, ale silnicky tam jsou uzke a tak se neda jezdit moc rychle. Rozloucili jsme se, blue man nas sel kousek vyprovodit a ucitel sel take, ze mu zacina ted skola take. A najednou jak predtim bylo tak dulezite uvitani, tak najednou oba meli naspech, ucitel skoro zmizel v tu ranu a blue man jen zamaval a byl ten tam take. Pak jsem jen premyslela, ucitel ze musi jit ucit, ale skola, kterou nam ukazoval byla jinde, nez tam, kam jsme ho videli jit. Cestou byla spousta velbloudu se tam pasoucich, tak jsem fotila jako silena, protoze velbloudi to je moje. Pak jsem je videla vsude a hodne, takze jsem si uzila velbloudu. Jsou to pro mne pekna zvirata, libi se mi proste. Maji radi cukr, Bosse je krmil a chutnal jim, tedy cukr, ne Bosse.

Se tam otirali o sloup, je asi neco svedilo a byli proste zabavni na koukani.

Dali jsme se na cestu a jeli jsme spis do hor, cesta klikata, ale moc hezka. Cestou jsme videli nejake holky s oslikem stat u studny, kam sly pro vodu. Zastavili jsme, ja se zeptala, jestli je mohu vyfotit, smela jsem. Ale chtely bonbony, ktere ja nemela bohuzel. Ale mela jsem salivin a tak jsem jim dala ten, jak jim chutnal nevim, ale byly rady, kdyz jsem jim vysypala plnou hrst.

Kdyz jsme se blizili Tafraoute, sjizdeli jsme dolu do udoli a v nem se tahl pruh palem, ted byl zapad slunce a to byla nadhera na koukani. Vsechno ruzove, skaly i palmy pomalu a opravdu krasne. Jeli jsme kolem studny, kde staly nejake hoky s oslikem, tak jsme zastavili a ja se jich ptala, muzeme-li si je vyfotit. Ony ze ano a pak chtely na nas bonbony. Bohuzel zadne jsme nemeli a tak jsem jim davala salivin, ktery tedy s radosti vzaly, ale jestli jim chutnal, to nevim. No alespon meli pro jednou neco bez cukru, protoze jinak skonzumuji mnozstvi cukru v caji.
Kdyz jsme se blizili k mestu, domy, ktere byly ruzove zasadne, byly v tom zapadu slunce jeste ruzovejsi. Nadhera, neumim to popsat. Zajimave byl skaly a kameny, takove hlazene jako a neumim to popsat, ale proste jine nez normalne jinde. Je to videt na fotkach, jak to vypadalo. Pozdeji jsem se dozvedela, ze tam byl nejaky Nor a vyuzil toho a nektere namaloval ryznymi barvami a jeste vic upravil jako.

Prijeli jsme do mestecka, male ale hezke bylo. Hned se na nas vrhli lide, hledame-li hotel nebo ubytovani nejake. Tak jsme rikali ze jo, ale ze si neco najdeme sami, ze dekujeme. Za chvili jsme nasli jeden, pekne stal vys, takze jsme meli pohled na cele udoli i mestecko. Ubytovali se a pak jsme sli hledat nejakou restauraci, protoze byl cas na jidlo. Nasli jsme jednu prijemnou, bylo tam i par lidi, ale nastesti ne moc. Nejak 2-3 pary vic ne. Asi turisti tam moc nezabloudi nebo co. Jidlo bylo dobre jako ostatne vsude v Maroku vlastne.
Kdyz jsme sli zpet k hotelu, bylo docela zima, si pamatuji a i v pokoji jsme si pustili teplo. Preci jen to bylo v horach a tim padem chladneji.

1/11

Rano po snidani jsme zabalili a jeste se trochu projeli po okoli. Bylo tam opravdu nadherne a litovala jsem, ze nemuzeme zustat dele, ale museli jsme jet, protoze jsme vecer chteli byt zpet v Agadiru, abychom den nato vyjeli na nasi dalsi etapu smerem do pouste. Zastavili jsme chvili jeste v oase a prosli tam. Videla jsem tam kaktusove ovoce a tak jsem Bossemu rikala, ze to nic moc neni a ze je zajimave se toho dotknout. Ale nez jsem stacila dodat, aby na ne radeji nesahal, tak uz sahnul. A pak si asi dve hodiny jeste vyndaval trny, takove mekke malinke ale moc. Ja to znala kdyz jsem byla s Patricii jednou na Ischii tak jsme si to tam koupily a to uz bylo odtrnovane, ale rikali nam o tom. Takze jsem byla protivna a chechtala jsem se, kdyz Bosse sedel a odstranoval trny.

Jeli jsme zpet do Agadiru, krajina celkem byla nezajimava, nudna by se az dalo rict. Jedine bylo zabavne videt kozy lezouci po skalach, neuveritelne, jak byly sikovne. A bylo horko
v aute, i venku tedy logicky. Cestou jsme stavel na kavu
v takove kavarne ktera byla vyslovene v pustine, nic jsme kolem nevideli, zadne domy a lidi. Dali jsme si kavu, ten clovek prisel k nam a sedl si a povidal si s nami, umel ale jen francouzsky a to zase my ne, takze to byla spis gestikulace. Vzal nas projit se kolem a ukazoval mandlovniky a orisky nejake tam mel, tedy orechove stromy a vyslovene byl hrdy na to, jak to tam ma hezke zelene. Bylo to tam prijemne. Take cestou se nam prihodilo, ze byla halda koz na silnici a tak jsme pribrzdili a cekali az odejdou, ale ne staly a koukaly jen. Prisel k nam co je pasl a zacal se s nami bavit, coz poradne neslo. No nakonec chtel cigarety, tak jsem mu dala krabicku a v tu ranu se kozy hly ze silnice, jojo.

Navecer jsme prijeli zpet do Agadiru, kde bylo docela chladno, ja nemela zadny svetr poradny protoze jsem se domnivala, ze bude horko porad a tak jsme vecer jeste sli a ja si koupila jeden. Navecereli jsme se a sli spat, protoze co tam nebylo co delat a stejne rano jsme chteli vyjet na nase pomery brzy, tedy vstavat v osm hod nejak.

2/11

Rano jsme vyjeli smerem na Marrakech. Silnice celkem sla, nebyla nijak siroka, ale jelo se dobre. Projizdeli jsme vesnickami a spis pustinami take. Celkem nejak brzy jsme dojeli do Marrakeche a ze budeme hledat nejaky hotel na spani. Vjeli jsme do Mediny a hledali, Bosse zacal byt histericky, ja ho uklidnovala, ze se nemusi bat, ze neco najdeme, ale tam kam jsme sli, bylo nejak vzdy plno. Pak jsme se dostali nejak ven z Mediny a zastavili jsme a premysleli, jakym smerem se dame. Prijel k nam nejaky muz na mopoedu a hledame-li hotel. Tak ze nam pomuze a po nekolika pokusech kde take bylo plno jsme nakonec nasli jeden ohromny hotel kde udajne meli jen svit. No ale cena nebyla tak hrozna a tak jsme to vzali. Nadhera, to bylo pro sultana haha. Predsin a obyvaci pokoj a jeste jeden pokoj mensi a loznice. Bylo to pekne, krasny vyhled na Marrakech a hory a palmy. S tim muzem jsme se domluvili na druhy den, ze nas provede Marrakechi, coz bylo docela dobre, protoze jsme nevedeli kam a co je k videni, nejak jsem jen vedela o namesti Jemaa l-Fna a ze tam je sultanuv palac atd, ale jinak nic moc jsem nevedela.

Vecer jsme sli na jidlo nekam, bylo docela chladno ale a tak jsem mela svetr a jeste sako, tak to slo. Nasli jsme peknou restauraci a s dobrym jidlem, ktere tedy ostatne je dobre vsude. Bylo tam bufe a pak take halda Italu, takze i zabava je poslouchat a tak.

3/11

Po snidani jsme sli ven a nas clovek uz tam na nas cekal a odvezl nas do Mediny zase a stale mluvil o tom, ze jestli mu napiseme certifikat, ze umi svedsky, aby mohl delat guide, haha. Tak jsme mu slibili, ze jo, ze napiseme. Byl kolem asi 25 let, vypravel, ze je sirotek a od malicka ze bydli v sirotcinci, byt ted tedy uz v koleji jakoby. Ze jako maleho ho nasli na ulici. Jo, nevime je-li to pravda anebo hral-li na nase city? Pravda je ale, ze nechtel nic, jen certifikat, aby mohl mit uredni povoleni delat guide. A anglicky mluvicich guide je moc, takze je tezsi dostat povoleni, zatimco svedsky mluvicich spis nikdo a tim jednodussi dostat povoleni tedy.

Zavezl nas podivat se na El-Badi palace z 16 stoleti, postaven na pamatku vitezstvi Ahmad al-Mansur v bitve s portugalci. Trvalo to 25 let nez dokoncili palac, ktery hlavne byl financovan Portugalci jako odskodneni. Palac byl ohromny s 360 pokoji, s obrovskym nadvorim se ctyrmi velkymi bazény ktere oddelovaly zahradu a s mensimi bazeny v rozich. Pekne bylo, byla tam halda capu vsude mozne meli hnizda.
Vic jsme toho nestacili, bylo toho na koukani az az. a chteli jsme take videt souk a tak nebylo vic casu. Zasli jsme si na lehky obed a nas pruvodce stale jen o certifikatu. Ujistovali jsme ho do nekonecna, ze mu posleme, ze se nemusi bat. Ale aby nas ted zavedl ke zdi, kterou si preji objet, protoze je nadherna. Nakonec tedy nas tam odvedl, objet se nedala, ne tak jak jsem to videla v jednom dokumentarnim zaberu, ale videla jsem vetsi jeji cast a bylo to fantasticke. Moc to vyfotit neslo, ale trosku jsem fotek udelala panoramatickych takze lze si udelat predstavu o tom, jak to vypadalo.

Potom ale jsme se s pruvodcem rozloucili, jak on se jmenoval, jsem zapomnela jeho jmeno, uch. Chteli jsme jit jeste do souku a to uz jsme chteli jit sami, bez neho. Dal nam adresu a ze mu posleme tedy certifikat a i svedsky slovnik, aby se ucil svedsky trosku tedy. Coz jsme take udelali, hned jak jsme se vratila, koupila jsem svedsko francoursky slovnika poslal ho vc. certifikatu, haha, ktery jsem vytvorila. Jaky mel uspch, nevime, nenapsal nam uz. Posilala jsem mu pozdeji email, ale uz ani tam neodpovidal, tak nevime, co se snim udalo dal. Skoda.

Sli jsme potom na namesti El-si nikdy nezapamatuji jmeno uch a napred od Cafe de Paris na kavu, sedeli jsme nahore na terase a koukali na vsechny ty kejklire tam a pak logicky Bosse k hadum a tak. Pak se slo do souku. Chteli jsme si vzit sebou kompas, abychom nezabloudili, ale zapomneli v hotelu a tak Bosse ze budeme pozivat slunce kam pujde. No a stejne jsme bloudili, ale nakonec se dostali ven. Silenstvi, tolik veci vsude mozne a hlavne pro turisty logicky, no koupili jsme si take, Bosse nejakou dyku zase a ja krabicku takovou hezkou, nic vic. Mame tolik veci stejne ze neni kam to dat a co s tim nakonec. Tak jsme jen chodili a koukali a bylo to zajimave, ale stacilo to.

Pak jsme sli hledat nejakou restauraci a nasli jednu na konci namesti, kde jsme sedeli na terase a meli vyhled a dobre jidlo. Jako vzdy zase. Rozhodli jsme se, ze az uvidime nejake pekne tajine, tak si koupime sebou domu. Ale ne v Marrakechi, tam jsme nechteli, chteli jsme nejake typicke jednoduche, zadne malovane apod.

No, tak to byl Marrakech a vecer jsme uz sli jen do hotelu a spat, rano se vyrazelo do pouste. Uz jsem se tesila. Dlouho jsem premyslela, zda do Zagory anebo Merzougy, ale nakonec jsme jeli do Zagory a to hlavne, ze jsem se domnivala, ze do Erg Chebbi se jede hodne horami, videla jsem nejake fotky a pripadalo mi to moc klikate a tim, ze Bosse trpi zavrati a tak, jsem zvolila tedy Zagoru. Coz se ukazalo ze jeden kus se jelo stejne nahoru dolu a tak.

4/11

Smerem na Ouarzazate, bylo to nejak snad 250km z Marrakeche, jelo se Atlasem, nahoru dolu, ale celkem to slo. Bylo tam hezky, ale chladno skoro. Cestou jsme zastavili nekde mimo na kus cigarety a neco maleho k jidlu, co jsme si koupili a pak jsme jeli dal.

Najednou nas zastavil jeden clovek, co stal u sveho auta a neco v nem delal, opravoval ci co. Ptal se nas, jedeme-li do Ouarzazate, rekli jsme ze ano. A ze pry jestli muzeme zajet k pumpe kterou najdeme tam a tam a pojedeme tam takhle a tam bude clovek ktery se jmenuje Yussef a jestli mu dame tenhle papir a hned vzal nejaky, neco tam napsal arabsky a podal nam ho. Ze pry mu tam pise, ze mu nejede auto a aby pro neho nekoho poslal. Tak jsme logicky rekli ze ano, ze tam zajedeme. Podekoval zamaval a my jeli.

Kdyz jsme prijeli do Ouarzazate hledali tu pumpu a nasli celkem snadno. Nasli jsme i celkem snadno Yossefa a uz kdyz jsem ho videla, ze to byl Blue man, tak jsem rikala Bossemu, ze to je zase jeden co nam bude chtit ukazovat jeho poklady a ze mu rychle dame jen listek a pojedeme. Samozrejme ze nas zval do rodiny a a na caj a ze nam ukaze co ma, ale rychle jsme mu podekovali, ze ne, ze pospichame az jindy atd. a odjeli jsme. A chechtali se, ze tamto byla jen finta, auto rozbite nebylo, ale honi takhle turisty, aby jim ukazovali svoje poklady a tak.

Pak jsme hledali nejaky ten hotel, byla jsem prekvapena jak je Ouarzazate nove, myslela jsem, ze bude postarsi, ale ne. Tak jako Guelmim, ten take byl skoro novy. Po chvili jezdeni jsme prijeli k jednomu na kopci a volny pokoj meli, tak jsme se tam ubytovali. Hezky pokoj, ale s vyhledem na nic, ani zahrada nebyla nic moc, ale nevadilo, stejne tam jen prespime. Vybalili jsme se trochu a ze zajedeme zpet do Ait BenHaddou, kam jsem se tesila. Domnivala jsem se, ze to bylo tam, co filmovali napr. Under den skyddande himlen, nevim, jak se to jmenuje cesky. A byla jsem zvedava na ty ulicky a tak. Ulicky tam byly ale nebylo to to mestecko. Nevadilo, bylo tam pekne a zajimave a hezke stejne. Kdyz jsme tam prijeli, vrhly se k nam dve hoky a chtely penize nejake. Ja rikala, ze ne, bez prace zadne penize. Legracni, hned ta jedna, ze nam bude delat guidku tedy, rikali jsme ze nepotrebujeme, ale ona se nedala sla s nami a ukazovala kde co je zajimaveho a tak. Ta druha jen sla s nami, ale nic. Kdyz jsme prisly na konec, tak jsme davali te „guidce“ nejake penize. Ta druha chtela take, rikala jsem ale, ze on nc nedelala, tudiz si nevydelala. A tak najednou se rozebehla a zachvili prinesla „kyticky“ no, tak dostala penize take. Pak na nas stejne jeste vyzebraly jeden ruksak, jojo. Legracni byly obe.

Pak jsme jeli zpet do Ouarzazate a stavili se jeste v jednom kasbah, co jsme tam videli cestou a odtamtud byl krasny rozhled kolem. A hlavne i zajimavy pohled dovnitr do domu.

Potom jsme jeli do Ourazazate a hledali velbloudi souk, jsme tam videli ceduli, ale souk nenasli, anebo take nebyl den na prodavani velbloudu. Sli jsme se podivat take do pasova palace, ktery tam byl u kasbahu primo ve Ouarzazate. Bylo tam otevreno jen par pokoju, alebylo to pekne a zajimave, jak to meli driv upravene a tak.
Kdyz jsme vysli ven, hned se tam na nas vrhali guide, ze nas provedou
po Medine a jeden s nami vytrvale sel. Asi to bylo mozna lepsi, tak jsme ho nechali jit s nami. Uzke ulicky, snazila jsem nenapadne divat se dovnitr domu, ale byly zavrene dvere a okny to moc neslo, byla mala a zavrena take, takze jsem nevidela, jak to bylo uvnitr. Ale i tak to bylo zajimave. Vlastne jakoby podobne italskym castellum de facto. Pak jsme jeli zpet do hotelu a pak vecer sli na veceri. Nasli jsme peknou restauraci, tak jsme si tam sedli a jedli. Meli jsme hariru a moc dobra byla. Prisli tam nejaci kluci a loudili penize, ale nedali jsme jim, protoze to neradi delame, davat penize. Navic kdyz jsme byli v Guelmimu tak nam rikali, abychom klukum penize nedavali, ze jdou a kupuji si hasis. Kdyz jsme odchazeli zpet do hotelu, kluci za nami a nedali se. Az Bosse se najednou na ne otocil a zajecel neco a kluci se pekne vylekali a dali se na uprk jak divi. Cvoci.

5/11

Rano po snidani kterou jsme meli venku na slunicku s peknym pohledem na Ouarzazate jsme vyrazili dal na nasi ceste. Jeli jsme smerem na Agdz, videla jsem na mape, ze to bude kus nahoru a dolu, ale netusila, ze to bude tolik nahoru a dolu. No, ale bylo to krasne, ty hory a kopce a dole nic a videla jsem tam i auto spadle uch a tak. A pochopitelne ze v tom vsem zvonil Bossemu telefon, nechtela jsem aby odpovidal, ale on ze ne a odpovidal. Jsem byla cela nervozni, Bosse a zavrate a kopce a dole nic a zatacky a telefon do toho. No, dopadlo to dobre, haha. Projeli jsme jen Agdz a pokracovali do Valle Draa a to byla nadhera. Halda kasbahu jeden vedle druheho skoro, napinave, chtela bych videt, jak to vypada vevnitr, takhle to vypadalo pekne, ale co vevnitr. I kdyz asi vim nejak jak to mohlo vypadat. No oni jsou na tom ne zrovna dobre a tak asi moc mistnosti nemaji a zarizene asi take moc ne. Ale bylo by zajimave vedet. No.

Tohle snad bylo take cestou z Ouarzazate to Agdz, je videt takova mala silnicka uzka tady. Potkavali jsme oslicky, ty mam rada take, velbloudi a osli a lvi jsou moji. Kdybych mohla, mela byc je doma haha, vsechny najednou. Jo a ovce take mam rada, ty jsou tak krasne hloupe, ale tak krasne.

Do Zagory jsme prijeli nejak kolem 4hod bych rekla a dali se zase do hledani hotelu, ktery jsme nasli na konci Zagory, kdyz jsme prejeli reku, kde byla dokonce i voda, ne moc, ale byla. Hotel byl ve stylu kasbahu, take se tak jmenoval, kasbah Asmaa. Zasli jsme tam tedy a nastesti volne pokoje meli, tak jsme se hned ubytovali a ja byla moc spokojena. Byl to maly jednoduchy pokoj do L, 2 postele velke a pak jen koupelna a to bylo vsechno. Vyhled do zahrady a na kopec pekny, jakoby chranici Zagoru. Vybalili jsme se a sli ven se projit. Naproti bylo „parkoviste“ velbloudu, takze jsem byla cela nadsena, mit je takhle hned vedle a hodne. Jsme tam u nich stali a koukali, Bosse je zacal krmit cukrem (jsme meli pred tim kavu tak si par kostek vzal, ze to vyzkousi na velbloudech, jak jim jede), no a ono jim to chutnalo.

Pak jsme jen courali kolem, byla tam i cedule do Timbouktu za 52 dni, tak jsem zacala planovat to, jenze Bosse nejak protestoval, ze odmita. No, na velbloudu nevim, ale chtela bych se tam nekdy dostat. Uz jsem si nasla doma i par fotek na internetu a informaci i cestopisu, prave nejaky Nemec jel na velbloudu a tak popisoval cestu. No, ale to az priste nekdy do Timbouktou. Ted jsme byli v Zagore a druhy den planovali jet k Erg Chigaga co nejbliz podivat se na pisek. To uz jsem se tesila moc, ten me vzdy fascinoval. Pak jsme sli na veceri, byli ta beduinske stany, pro turisty, takze jako spravny turista jsme si tam sli sednout a dostali hrozne dobrou veceri, dokonce si pamatuji, byla to tajine s masem a se svestkami. Po veceri jsme presli do druheho, kde jsme dostali kavu a sedeli tam nejakou dobu, nez jsme sli spat. A spalo se mi tam moc krasne.

6/11

Rano po snidani jsme vyjeli smerem do M`Hamid, ktery je asi tak 90 km od Zagory. Asi tak 30 km za Zagorou mely byt prvni pisecne duny, Tinfou. Dojeli jsme tam a zastavili na silnici, duny byly asi tak 1 km od silnice a bylo to legracni, jako kdyz nekdo nasypal pisek z kbeliku velikeho tedy na zem. Mela jsem dalekohled a tak jsem jim koukala a videla beduinske stany a tak jsme si rikali, ze pojedeme kousek tam. To jsme jesti byli hloupi turisti a tak jsem se domnivala, ze ve stanech bydli beduini a ze nestoji o nasi navstevu a tak ze pojedeme jenom kousek se podivat bliz. Jeli jsme a najednou jsme videli nekolik jezdcu na velbloudech jak se vyritili a jeli smerem k nam. Lekli jsme se, ze na nas budou jecet co tam delame atd, tak jsem rychle jen je vyfotila, Bosse otocil auto a rychle jsme odjeli, nez k nam dojedou. Jeli opravdu ale rychle tedy, to jsem koukala. potom, kdyz videli, ze jsme uz na silnici, tak zastavili a stali a koukali a my rychle ujizdeli pryc. Hahaha. Kdybychom tenkrat vedeli, tak bychom se tak pryc nehonili. Ted uz ale vime, ze oni vyjeli proti nam ne proto, ze my jsme byli drzi a chteli je obtezovat, ale proto, ze chteli na nas vydelat, nechat nas projet na velbloudech, pozvat na caj do stanu a to zname stare jako u blue man v Guelmimu. No, ae tenkrat to bylo napinave a skoro jsem se bala haha, ze k nam dojedou a ….

Jeli jsme dal tedy, uz se to trochu piskovalo podel silnice a tak jsem se tesila vic a vic. Kolem nas bud nic, jen hamada, kameni a tak anebo mensi oasy, moc hezke. Potrebovala jsem na zachod a nikde ani noha, sice ani kericek ale tam kus byl dolik a tam ze me nebude videt. Zastavili jsme, vystoupili a kde se vzali tu se vzali buh vi odkud spadli nejaci muzi a tak jsme holt zase nasedli a pokracovali dal. To nechapu do dneska, kde oni byvaji schovani, nikde nikdo, zastavi se a v tu ranu se vyroji deti a lidi a zajimave.

Prijeli jsme do M´Hamid a ze nekam na kavu. Nasli jsme tam hotel Sahara, tak jsme tam zasli. Tedy hotel, nizka budova z hliny uplacana, jednoduche to tam bylo, takove mini nadvoricko, dvur spis a tam bylo par stolku a nizkych zidli. tak jsme si tam sedli. Za chvili nekdo prisel a dali jsme si tedy kavu. Za chvili prijeli take nejaci cestovatele, tak nas tam bylo vic. Bylo to takove napinnave, prvni setkani s nomady a pousti, no, clovek to jen videl ve filmech cetl o tom a tak – tenkrat jsem nevedela to, co jsem vedela pozdeji. Logicky.

Dopili jsme a vyjeli p nejake jako ulici tam, kde jsme uz nevideli domy a jen pisek. Tam stal stan beduinsky, u neho oslicek a velbloud a tak jsme tam zajeli. Slo to jet tam autem, bylo to jen kamenite. Pisek zadny. Jen kousek dal bylo videt, ze tam pisek je. Prisel nejaky nomad a on umel anglicky a docela slusne. Tak jsme se zacali bavit, pozval na na caj dovnitr stanu, kde bylo ale docela horko. Ale zustali jsme. Kupodivu neukazoval zadnou pokladnici haha. Jen jsme si povidali. Pak prisla nejaka bosata ukazalo se americanka a dala se s nami do reci take. Tak jsme se dozvedeli, ze ona ma rok dovolenou a ted je u nich tam a pomaha jim s turisty, umi anglicky logicky a Francouzsky, mama byla Francouzska. Ze pro ne pere a myje nadobi a privydelava si tim zpusobem, aby tam mohla byt zdarma Planovala byt tam nejaky mesic a pak chtela pokracovat dal pres Alzir a do Egypta az no a pak zpet domu. Zajimalo by me, jak to je s ni ted, kde je. Doma? Tam nebo nekde jinde?

Sli jsme se projit kus dal, tam zacinaly duny, tedy duny, hromadky pisku tak 30cm vysoke, ale uz to bylo jen pisek tedy a tak. Beduin nam nabizel ze muzeme 4×4 jet a prespat u vysokych dun, je to tak 2 hod, ale cena byla silena nejak 2tis DH coz bylo docela dost. Tak jsme podekovali, ze tohle do zacatku staci. Potom se nabidnul, ze nas zaveze ke stryci, ktery ma obchod – no ted ne pokladnice, ale obchod – hahaha. Nicmene jsme sli s nim a tam nam nabizeli vsechno mozne az jsem se tam rozbrecela, fakt, ze nemuzeme, co s tim budeme delat a ze letime letadlem a nemame misto na veci a ze kdybychom vsude neco kupovali tak pak nam nic nezbyde na cestu zpet atd. A v podstate jsme vypadli. Bylo toho na me moc, to presvedcovani premlouvani plus navic, kdyz clovek videl, ze na tom nejsou nejlepe a kazdy dirham uvitaji, tak tohle vsechno dohromady, nezvladla jsem. Navic ja sama penize stejne nemela, to je Bosse, a ja nemohu jemu utracet penize, to musi on sam kdyz tak neco koupit. Jojo.

Jeste jsem se pokochala tedy piskem a okolim a pak jsme se vratili zpet do Zagory, do hotylku, ktery se mi tolik libil a kde jsme meli velbloudy a tak. Chtela jsem sice cestou se stavet jeste v jednom mestecku Tamegroute, kde ma byt nejaka velika dost knihovna, ale nejak jsem to nenasla a protoze jsme byli docela unaveni, tak jsem to vzdala s tim ze priste.

7/11

Dnes tedy zacal nas navrat zpet. Jeli jsme stejnou cestou zpet pres Agdz a hele, najednou oni nas nechteli pustit a byl tam stop a tak jsme zaparkovali tam nekdy a sli se podivat na namesti co ze se to deje a proc je stop a nechteji nas pustit autem dovnitr. Tam byla halda lidi a vsude vlajky a uprostred nejake opravdu line tanecnice tam tancily, jestli se tomu dalo rict tanec, kroutily se podle nas docela line. Mozna ze to tak melo byt, nevim. Byla tam take spousta vojaku a policajtu a koberec a tam byl jeden vojak ci co to bylo a jini k nemu chodili a uklaneli se a bylo to takove zajimave. Ptali jsme se, o co jde a rikali nam, ze to je samotny kral, ktery se prijel podivat k nim, jak se jim dari a tak. Haha, on vedel, ze prijedeme my a tak nas prijel pozdravit take, ze jo.

Kral, toho maji radi, kdyz se jich takhle ptame, vsichni si ho pochvaluji, ze je uplne jiny nez jeho otec. Nikdo nemuze zapomenou na vybirani dani tenkrat na to, kdyz zacal stavet mesitu v Casablance, ze museli vsichni dat penize, byt nemeli, aby kral tehdejsi mohl postavit. Pritom mel penez az az, ale … Stejne tak i politicka situace za stareho krale nic moc. Tenhle novy je uplne jiny a snazi se pomahat zemi, ne z ni jen vymahat. Snazi se i odstranovat byrokracii a uplatky a aby vsichni meli moznost vykonavat tu prace, na kterou se ucili, aniz by museli za to platit tedy.

Pak bylo po tom, kral odjel a my jsme mohli odjet take a pokracovat dal do Ouarzazate, kde jsme chteli prespat opet. Jeli jsme zase do toho hotelu, kde jsme byli predtim, ale bylo plno a tak jsme hledali jiny a za chvili nasli, pekny byl. Skoro jako kasbah. Haha, mam odtamtud popelnik, hezky, protoze jsem „zlodejka“ zbiracka souveniru. A zlobila jsem se tam na ne protoze air condition nefungovala a byla zima vevnitr tak jsem docela mrzla a popelnik jsem si tedy odvezla na odskodneni za zimu. No nedela se to, ale …

A tady prave v tom hotelu jsme se bavili s jednim cisnikem a ten ze vystudoval na geologa, ale bohuzel jeho rodice jsou chudi a tak nema on moznost zaplatit ja nevim kolik desetitisic na to, aby mohl dostat take praci geologa, no a tak „cisnikuje“ misto toho. A rikal ze prave novy kral se snazi tohle odbourat, ale ze to bude trvat dlouho. Uz i proto ze prace je malo a lidi moc. No, to je problem vsude, ne jen v Maroku, prace ubyva a lidi pribyva.

8/11

Abychom nejeli stejnou cestou zpet a navic videli zase neco jineho, navic chteli jsme videt
i Taroudannt, zvolila jsme cestu pres Tazenakht. Bylo to kolem 300km a dost placate cela cesta, tedy ne zadne vysoke hory ci tak a jelo se dobre. Moc nic zajimaveho kolem nebylo, hezke to bylo, to jo, ale nic extra zajimaveho kolem na to zajet tam a podivat se nebylo. Cestou se nam ani nejak nic zajimaveho neprihodilo, jen jsme proste jeli. Zastavili na kus kavy a tak a odpoledne jsme byli v Taroudannt. Nasli jsme tam docela pekny hotel marokansky, hned vedle Mediny, takze jsme to meli kousek. Dali jsme si veci do hotelu a uch v recepci to bylo navonene parfemem az beda a tak jsem mela strach, ze pokoj bude totez, ale nebylo nastesti. Byl pekny mel balkon a Bosse nadseny ze modrozluty pokoj a ze urcite nekdo byl ve Svedsku a libili se mu svedske barvy, cvok.

Sli jsme pak do souku a tam jsme videli pekne tajine tak jsme hned koupili dve i s tim pod, kam se dava uhli a uz jsme se jen tesili, jak si budeme delat doma potom tajine. Jen jsme doufali, ze to dovezeme cele a take ano, nerozbilo se to. Souk tam byl hezky, mnohem lepsi nez v Agadir a ne tak preturistovany jako v Marrakechi, tak to bylo prijemne se tam courat. Ani nas moc nenahanel kupovat, bylo to tam klidne takove.

Vecer potom jsme jedli v hotelu, coz bylo nejlepsi nez nekdo chodit a stejne tam restaurace moc nebyly takze to nevadilo.

9/11

No dnes posledni etapa, kratka, asi nejak 70km do Agadiru. Jeli jsme nijak moc rychle, nemeli jsme ani na spech. Cestou jsme videli haldy koz jak splhaji po stromech, neuveritelne. Neco dobrého tam meli a to jim stalo za to tam lezt. Jsem si to vyfotila a uz se na nas hnal nekdo a neco kricel. Chtel logicky zaplatit za to, ze jsem si to fotila. Tak jsme mu dali nejaky dirham a jeli dal. Uz to tam zacinalo byt vic a vic civilizovanejsi takove a bylo videt, ze tedy se blizime k mori a tak.

No a odpoledne jsme byli v Agadir k me male radosti, protoze tim padem take vlastne uz jen jeden den a pak domu do Svedska.

Vratili jsem auto, pochvalovali si, jak pekne jelo, bez problemu.

V Agadiru nic neni, jen to co jsem psala. Byli jsme tam take v nejakem parku, kde bylo trochu cizokrajneho zvirectva a ptaci. Ale bylo to male nic moc. Prijemna prochazka. Ale bylo chladno, v pousti bylo teploucko, tady ne tedy.

10/11

Co jsme delali posledni den celkem nic, courali, zajeli jeste do souku, kde jsem si koupila jeste jednu krabicku haha na prasky. Bosse se tam nechal ostrihat a byl take patek vlastne a tudiz najednou vsichni zmizeli na jedno misto a tam se modlili a jen par lidi zustalo u stanku, kdyby nekdo neco chtel kupovat.

Vecer jsme pak sli do te restaurace, kde jsme byli prvni vecer, bylo to sice v tom hroznem komunistickem jako objektu, ale restaurace jako takova byla prijemna. A bylo to tam zajimave i tim, ze tam byl majitel, zajimavy clovek. Byl to jsme se domnivali Francouz, ae pozdeji leta potom, kdy jsme byli v Agadiru znovu a tam, tak jsme se dozvedeli, ze ne, ze to byl snad Arab. Ale nejak se ted nejsem jista, jak to bylo. Ale zajimavy byl. Chovanim a tak, proste jak to byva, nekdo upouta necim a neda se primo vysvetlit co to je, ale ma to neco, co udela, ze proste zajimavy je.

No a tim skoncilo nase marocke dobrodruzstvi a bylo to krasne. Den na to, 11/11 – pekne datum koukam, jsme jeli zpet do Svedska a do zimy uch a br.

.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Maroko 2012

    Výlet na sever Afriky byl onehdá vlastně spíše náhoda. Vybírali jsme s přítelkyní Janinou mezi třemi destinacemi. Nakonec jsem losoval a Maroko vyhrálo. V únoru 2012 jsme tedy začali zkoumat a rozhlížet se jak nejlépe cestu realizovat. Volba nakonec více

  • Tangier

    Cetla a slysela jsem mnoho protichudnych nazoru a protoze jsem se pohybovala zrovna på Iberijskem poloostrove, rozhodla jsem se zajet tam na 3 dny a ukazalo se, ze to byla dobra volba. více

Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@