A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Maroko - Cestopisy

Maroko po vlastní ose ..květen 2013

z Memmingenu do Marakeshe sami

Cestopis Maroko

1.den vyrážíme někdy kolem poledne směr Memmingen. Letí nám to kolem 18, 00 v Marakeshi budem okolo 23 hodiny. přes booking jsme zarezervovali nejlevnější hotel v centru.
Cestu do Memingenu známe, jedeme už potřetí. V navigaci Helmut neklame.
Doma jsme ještě přebalovali kufry zbytečně, žádná kontrola, nic.
Let byl super. Pán kapitán také, když vykřikl před přistáním, že máme krásných 40 stupňů ještě ve 23,00 hod a že už teď si můžeme sundat trika.
Na letišti fakt hic !
Bereme taxi do centra za 20,- euro. Taxikář hledá hotel, couvá v úzkých uličkách, bydlíme opravdu v centru, kousek od centrálního náměstí : Djemaa El Fna
Přitočí se k taxikáři dva, tři mladíci, že nás doprovodí, že je hotel zastrčený a že musíme pěšky. Tak první den vždy v nové zemi očekávám, že nás někdo natáhne, doprovodí, obere, taxikáři či jiní lovci.
Dali jsme klukům za procházku 5,- euro, pak ještě dalších 5,- že je to small money. Kdybychom seděli v taxi, ten by s námi odcouval 10 metrů a byli bychom doma :-) ale tak co, arabský svět, je arabský svět.
V hotelu jsem si dali pivko, dvě a kámoš majitele či kdo to byl nám nabízel výlety, auto, cokoliv. Ještě že jsme po zkušenosti s doprovodem na hotel vystřízlivěli a já si stála za svým, že si vše seženeme sami. Ubytování bylo víc než strašné, ale tak na jednu noc jsme to vydrželi. Byli jsem tam jedinný. 2.den
Ráno jsem našli kávu, tak jsme se aspoň trochu probrali.
Vyrazili jsme směr náměstí s plánem se dobře najíst, nakoupit a večer půjčeným autem odjezd k vodopádům. Hledali jsme opět trošku v mapě, nakonec nám zase někdo vedl, tomu jsme statečně zdrhli :-) a v první uličce proměnili eura a v druhé znovu. Si tak říkám, no ty vade tak si jdem vyměnit zas co ? No ne my, TY !! :-) Ale tak nakoupila jsem potřebný věci jako je ručně vyšívaný taburet, dřevěné masky, holkám cinkrlata na uši, sobě náramek a za dobré ceny. Konečně jsme došli až na náměstí a hned první lovec turistů nás nalákal na tažín. Musím říct, že tenhle byl nejslušnější, nejmilejší, jídlo chutné, lidi milý. Zavedl mě až do kuchyně, kde mi ukázal, co vaří, kolik má druhů. Dali jsme si s Vítkem oba jehněčí. Dostali jsme porci jako blázen + chleba a colu a platili jsme 140,- káče za oba dva !
Jelikož náměstí žije v noci, tak přes den tam byl jen samý stánek s čerstvě vymačlanými pomeranči a vodou, pár stánků s cetkama. V postranní uličce mě chytla zahalená arabka a jala se mě henou tetovat na ruku. Bránila jsem se, seč jsem mohla, protože vykonávám funkci, v které by nebylo záhodno mít zkérovaná hřbet ruky. Chvilku jsme se dohadovali, že to opravdu nechci, ona mi tvrdila, že je to dobré pro mě a hlavně pro mého manžela, který je určitě Arab, no Vítek trošku tmavší je, ale ne Arab a už vůbec ne muj manžel, ale nechala jsem jí při tom. Pak už mi fakt začla štvát, í říkaá, ať mi to nečím setře, nakonec jsem si to dala sama dolů, chtěla 400,-, dostala 40,- a málem si odpilvla. No aspoň to byla zase zkušenost, jak se nenechat nachytat, vypadá to vždy celkem nevinně….Chápu, když potřebujete pomoc, chápu, když někdo bloudí a potřebuje cestu, ale jiný praktiky nechápu. Ale tak člověk byl na leccos připravenej, není to první arabskej stát, co jsme navštívili.
Celkem dost dlouho jsme hledali autopůjčovnu, když jsem jí konečně našli, šli jsme pro bágly do hotelu a přijde zpět a office zavřenej. Naštěstí přiběhli na zavolání.
Super velkej negr, milej, usměvavej, vstřícnej, mluvící několika jazyky
krásná příhoda : kdy nabízel Vítkovi za mě velbloudy začla tím, že se ptá:
Kolik má se mnou dětí, Vítek, že žádný..prej, kdybych já měla takovou ženu, tak mám dětí 10 a víš proč ? Aby byli krásný po ní :-)
Tak pak nabídl všechny velbloudy z pouště + letající koberec ( no neber to !) Vítek vrtěl hlavou že ani to ne !
( zvláštní, večer skypuji se „ svým mužem“ a ten mi řekl, že za létající koberec by měnil :-( )
Dostali jsme na den opel corsa, poslední model 5ti dvéřák za 40,-€. vyzvedáváme si ho z parkingu, menší potyčka opět s placením, i když my jsme tam to auto nepřistavili, borec chtěl zaplatit, když už jsem se fakt rozčílilila, jeden mi ukázal, že stačí dá dirham.
Odjezd z centra byl trošku v tom provozu komplikovanější, ale Vítek to zvládl. I vymotat jsme se nějak uměli. Pak jsme teprve začli hledat mapy :-), nakonec i tu koupili a vyrazili. Před námi asi 250 km. Nabrali jsme stopaře, který tvrdil, že jede 10 km, jel snad celou cestu, škoda, že něuměl žádnou řeč, ani jsme nepokecali, za to nás bezpečně naváděl na Cascades de Ouzud. Cesta super ubíhala, všude rovinka. Stopaře jsme vyhodili v Tammelelt, krásný městečko, už žádný turisti. Našli jsem trh a na něm koupili ten nejlepší chleba a melouna, byli jsme celkem pozdvižením pro místní. Pro tyhe okamžiky miluju ty dálavy, pro to násávání vůní na trhu, pro to setkávání se na přímo s místními, tady už byli milí, usměvaví, vstřícní.
Do Ouzud jsme dorazili už za tmy. Potkáváme po cestě, kde nesvítí žádná lampa nic děti na oslíkách, za nimi stádo. Takových scének je několik po cestě. Když si vzpomenu na naše děti s tablety a u pc a u tv, je mi ouzko :-( Měla jsem tip na ubytování v Zebra kempu a udělali jsme dobře, že jsme zakotvili zde. Majitelka je Holanďanka a je to znát, standard evropský, styl marocký, fakt nádhera.
Skvělý přivítání, krásný kasbach jsme dostali na ubytko, zašli jsme na limču, páč alkohol nebyl k dostání. Zaskypovali jsme večír a šli spát.
3.den
Ráno na snídani, tipická marocká, velká sladká palačinka, džemy, arabský chléb, čerstvý džus, káva
Platíme, vyrážíme, vše no stress.
U vodopádů jsme za chvilku, je to ani ne 2 km. Odmítáme průvodce, máme Lonely Planet :-) potkáváme naší první opici, vodopády už z dálky vypadají skvostně. I místní se sem chodí fotit, lezou po skalách a my fotíme, jak divý. Dole je vidět vesnička, dál pak lodičky, které vás převezou na druhý břeh a pak cestou po řece až k jezírku a na koupačku. My jsme ten výlet oželeli kvůli časové tísni a pak jsme litovali.
Vracíme se zpět do Marakéše, vrátit auto do 16 hodin, pak sehnat autobus do Agadiru, kde už máme zas rezervované ubytko. Vše kupodivu stíháme, trochu jsme se na jedné silnici ztratili, ale Vítek včas zareagoval, že ta cesta je nějaká divná a tak jsme aspoň udělali pár fotek a vraceli se zpět na naší silnici k Marakéši. Přijeli k první benzině, zavolali, že stojíme zároveň před autobusákem, odkud jsme odjížděli směr Agadir a vše proběhlo v pohodě. Sedíme v parku, pojídáme zbytek melouna, chystáme se k autobusáku a žene se k nám známej z hotelu, že nás dovede, odvede…..Tak jsem přeplatili asi 20 dirhamů a už sedíme v busu směr moře. Samozřejmě jsme chtěli jet přímým, což tento nebyl, ale i tak cesta trvala asi 3,5 hodky, což jde.
Další vtipná scénka v buse, i když už ne tolilk.
Řidič s nějakým tím štípačem lístků na nás houkli tak 10 km před Agadirem, že vystupujeme. My znalý místních praktik jsme odmítli s tím, že máme zakoupeno až do Agadiru, chvíle dohadování, přistavené taxi, že nás odveze, už jsem stáli i venku, já se furt bránila, ať mi řeknou, kde je moře, jak daleko … ? Nikdo neuměl anglicky, ale že taxi nás doveze. Na štěstí kousek dál zastavil nějaký místní policista, týpci se lekli a nahnali nás zpátky do busu. Tam se nám dva ze tří omluvili za potíže a jeli jsme dál.
Na další zastávce jsme pak už vystoupili, vzali si malý taxik a ten nás odvezl do hotelu, zaplatili jsme mu královsky, na místní poměry asi tak místo 20 kč 200,-kč a proto nám dal číslo a taky jsme si ho zavolali, když jsme poslední den odjížděli a byli max spokojeni.
Hotel super, bazen super, pláž cca 1 km ale z kopce. U Atlantiku klasicky fouká, takže celkem i chladno, ale pláž krásná, dlouhá, západ slunce jsme zrvona ten den vychytali úžasnej, udělali pár fotek. Ubytovali jsme se a chtěli jít na véču, zjistili jsme že ne všude maj pivko, tak hned druhá hospa byla naše, zaplatili jsme 400,- káče za 4 půllitry a řekli si, že hlad je převlečená žízeň :-) a šli spát :-)
4.den Ráno super snídaně: bagety, džemy, jogurt, džusy, káva. Na nasycení stačilo. Vyrážíme k oceánu. Fouká, ale tak jsme tu kvůli němu a kupujeme lehátka a za chvíli jsme i tak celý pod pískem, vzdáváme to po dvou koupačkách a jdeme k hotelu. Večer pak vyrážíme směr místní tržnice. Máme super mapu, po cestě míjíme královský palác.
První jídlo, které na ulici potkáváme je gril a okolo pár kluků, kupujeme první plněný arabský chléb, je tam mleté maso a je to vynikající, asi za 8 dirhamů, nejdřív jsem slyšela 80,- takže velký překvapení. Cestou do tržnice pak potkáváme pána, který nám ukazuje kudy a my děláme, že ho nevidíme, dozvídáme se, že ne všichni marčani jsou banditi a že on je kapitalista a že má penzě dost, i když na to nevypadá, ale je milej, ukáže nám směr a říká, že tady u Atlantiku jsou lidé jiní a má pravdu. Tržnice je obrovská, kupujeme jídlo a zpátky se vezeme taxíkem za pár šupů. Bavíme se o fotbale o Čechovi, Rosickým, Nedvědovi, teda já a řidič, Vítek tyhle lidi nezná :-)
5. den výlet na Kasbach čnící nad Agadirem
přes celou promenádu u pláže dojdeme až do přístavu a tam chytáme taxi, které nás veze nahoru. Máme úžasný výhled na celý Agadir, fakt krásný místo, lezeme všude, kde se dá, fotíme, slézáme obtížně zeď, kterou Vítek teda slézt nechce, ale nakonec jsme to oba dali. Dolů jedem zase tágem a hledáme obchod s chlebem, nikde nic nevidíme. Vlastně se každý den honíme za chlebem. Večer bereme tágo a jedeme k největšímu nákupáku, tam konečně dostáváme chléb, sýry, ve jak u nás.
6. den válečka
7. den odjezd brzy ráno do Marakéše, objednáváme si našeho taxikáře,a bychom byli opravdu včas a na správném místě u správného busu. Koupil nám lístky, odvedl zavazadla, prostě se vším pomohl a nic si nevzal. Prostě opravdu jiný chování. Jsou tu zvyklý na turisty víc, jak v centrálním Maroku. Přijíždíme před polednem, máme do 14 hodin čas, tak přemýšlíme za kolik se dostaneme na letiště, nakonec jsme to usmlouvali. I když nám řidič tvrdil, že je špička a že pojedem 20 minut, za 10 minut jsme tam a už jen čekáme na odlet.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Maroko 2012

    Výlet na sever Afriky byl onehdá vlastně spíše náhoda. Vybírali jsme s přítelkyní Janinou mezi třemi destinacemi. Nakonec jsem losoval a Maroko vyhrálo. V únoru 2012 jsme tedy začali zkoumat a rozhlížet se jak nejlépe cestu realizovat. Volba nakonec více

  • Tangier

    Cetla a slysela jsem mnoho protichudnych nazoru a protoze jsem se pohybovala zrovna på Iberijskem poloostrove, rozhodla jsem se zajet tam na 3 dny a ukazalo se, ze to byla dobra volba. více

Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@