A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Maroko - Cestopisy

Podzim v Asni (Maroko) II. část

Pokračování I. části...

Neděle (5.9.2010)

Tak nakonec se ráno jede do Essaouiery. Jedu já, Karel a dvě holčiny ze zájezdu a Hammou svým autem. Má renault kangoo, takže se v pohodě vejdeme. V plánu je po cestě tam zastavit někde na plážích směrem na Agadir, pak do Essaouiery, tam rybí hostina (stejně jako vloni) a přespání někde na pláži u oceánu. Druhý den zastávka ve vesnici ke koupi arganového oleje (pro Karla) a zpět do Asni. Je opět hrozný hic, povídáme v autě o všem možném. Je opět na padnutí, potím se jako dveře od chlíva. Když projíždíme Tahannaoutem běží přes silnici stádo ovcí, myslíme, že už žádná nepůjde ale chyba lávky. Dvě opozdilé hrdinky se na poslední chvíli pouští přes cestu a jedna končí srolovaná pod naším nárazníkem…naštěstí Hammou nejel rychle, ovce se vymotá a odběhne nezraněná..uf..Později takhle mineme ještě ropuchu a želvu… Zhruba po 2 hodinách najíždíme k pobřeží, jedeme podél rybářské oblasti, občas nějaký hotel..jedeme pořád dál, až k neobydlené oblasti kde jsou jenom opuštěné pláže. Nejsou tu vůbec žádní lidé, jenom dlouhé písečné pláže, písečné přesypy, oceán, my a naše auto. Jsou celkem velké vlny a vítr roznáší písek všude..procházím se po pláži, pozoruju okolí a fotím. Je to tu krásný, ještě nikdy jsem na takhle liduprázdný pláži nebyla..Potom se jede dál, do Essaouiery..příjíždíme sem odpoledne kolem 17:00, slunce se začíná sklánět. Parkujeme a jdeme rovnou do přístavu na rybí trh. Zrovna jsou tu čerstvě vylovené ryby všech druhů a velikostí..Jelikož chceme velkou hostinu..aby se vyzkoušelo co nejvíce druhů..kupujeme ve velkém. Kus žraloka, máčku, platýse, dva hlubokomořské druhy, murénu, rejnoka…máme tu i chobotnice, kalamáry a krevety. Rybáři nám ryby rovnou vykuchají i naporcují a můžeme jít. Pokračujeme do restaurace vedle rybího trhu v medině…jelikož je ramadán, mají zavřeno ale po setmění hned otvírají, tak máme přijít. Veškerou přípravu necháváme na nich, vloni jsme to také tak udělali a bylo to bezva. Zatím se jdeme projít po medině. Karel shání buben, zastavujeme v krámu Bob Music, kde je to celé zaměřené na Boba Marleyho. Jsou tu především hudební nástroje. My koukáme po suvenýrech a místním kolorytu. Jelikož se bude brzy stmívat, uličky se plní místními i turisty. Kupujeme pití a nasáváme atmosféru. Konečně si kupuju vysněnou nášivku marocké vlajky, na mikině se bude pěkně vyjímat… V jídelně už je rušno, začínají přicházet první zákazníci, majitel nás usadí a vzápětí se začíná servírovat. Mňam…je toho hrozně moc…já konzumuji opatrněji, mám na paměti proběhlé střevní problémy..Samozřejmě to nesníme, ale je to spíše o zážitku a o tom vyzkoušet, co člověk ještě nejedl…Úprava je různá – vařené, pečené, obalené v trojobalu i v těstíčku, žralok je grilovaný, krevety ještě nevyloupané také vařené…Po jídle dokupujeme zásoby na zítra a pak už pokračujeme zpět k oceánu, vyhledat nejpříjemnější místo na přenocování na pláži… Jedeme cca hodinu, není to tak jednoduché, u oceánu není osvětlení, mám jen miniaturní baterku…Hammou dělá s autem psí kusy, jako by to byl off-road, jedeme cestou necestou..Několikrát se ptáme místních na cestu…Konečně, jsme už s holkama pěkně utahaný. Kotvíme kolem půlnoci. Vylézáme na nejbližší písečný přesyp, oceán pouze slyšíme, zalézáme do spacáků a já jsem za chvíli tuhá. Písek mám ovšem všude. Pondělí (6.9.2010)

Ráno je to nádherný pohled..pláž a oceán zahalený v mlžném oparu, jen jedna rybářská loďka na obzoru…vypadá to sice jako kýč…ale je to moc hezký..Méně hezký je písek ve spacáku, v oblečení, v puse..a navíc celé nohy poštípané od desítek miniaturních mravenců všude kolem…nevadí, něco vydržím ne?? Snídáme meloun a procházíme se po okolí, než přijde Hammou, že máme rychle odjet..dostal echo, že nám nějací podezřelí týpci obcházeli auto.. Je kolem 11:00 dopoledne, vedro začíná nabírat na intenzitě..Odjíždíme. Nemůžeme se vymotat zpátky na hlavní silnici a poté ze silnice správným směrem…Opět bloudíme a ptáme se na cestu…Stavíme v malé vesničce, opravdu nuzné…všude nepořádek, stánky a samí chlapi..S holkama se zahalujeme a schováváme foťáky..Oroň tu kupuje domácí arganový olej v plastové pet lahvi, maso na večeři a jede se dál…Holky se chtějí svézt místním busem, ale nedaří se nám po cestě žádný stopnout..ani za Marakéši…Do Asni přijíždíme asi ve čtyři odpoledne. Vystupuju u kempu a nahoru ke krámu jdu pěšky po kopci…Med už mě vyhlíží, vypadá znuděně a smutně..Roman (řidič) říká, že dneska tu je celý den sám, kámoši nemaj čas…tak byl asi osamělý .-) Večer máme česko-marockou družbu, jak by se to dalo nazvat. Dáváme stůl do krámu, nanosíme všechny plastové židličky. Je nás tu požehnaně: Karel, Hammou, 2 ze zájezdu, oba řidiči, já, Med, Abdu a jeho kamarád…Tajín je dneska vynikající. Povídáme ve všech možných jazycích a je to perfektní…

Úterý (7.9.2010)

V 6:30 vyráží skupina na acháty…Med jim dělá průvodce, původně jsem chtěla jít s nimi, ale ráno se mi nechtělo vstávat…ani se vláčet do kopce. Mají se vrátit kolem 10:00 protože v poledne pokračují dál do Marakéše a pak do Todry. Nejdřív se vrací Med, přijíždí na korbě náklaďáku. Ostatní se přivalí opravdu kolem desáté, asi o půl hodinky později. Všichni jsou notně propocení ale šťastní, v rukách svírají igeliťáky plné „šutrů“. Pár lidí si ještě něco kupuje v krámě. Poté jedu s řidiči dolů ke Karlovi pro lampičku, potkávám Hanku (druhá průvodkyně), chvíli povídáme, pomáhám jí s bagáží. Co tak vidím, tak lidi jsou děsně nabalení. Já jezdím vždycky s minimem už kvůli tomu tahání potom…Bus odjíždí, potom si jdu lehnout a kupodivu spím až do 16:15. Potom tradičně civíme na fotbal. Střídají se tu návštěvy, chvíli posedí, poklábosí, pokoukají a zase jedou dál. Tajín je dneska ve 23:30… i když mě na něj zas musí budit ani neprotestuju, hlad celkem mám a vyspalá jsem taky. Přijel Bix, tak přece musíme jíst společně. Kupodivu mi z těch včerejších mořských potvor ani nic není…

Středa (8.9.2010)

Vstávám celkem brzo, kolem sedmé hodiny. Udělám ranní hygienu a potloukám se kolem krámu. Med je dávno vzhůru. Od včerejší noci neteče voda z venkovního kohoutku. Na záchodě naštěstí bez závady…Přijíždí obchodník přes šutry, má velkou dodávku a spoustu lejster..Med s ním kšeftuje, prodává pár velkých amonitů (zkameněliny ve tvaru velké šnečí ulity). Je tu málo turistů, obchodů je málo. Pak jen tak sedíme a civíme, hodně povídáme. Kolem 13:00 si jde Med lehnout, není tu žádný jeho kumpán, takže hlídám krámek…velice zodpovědná funkce :-) Jsem tu až do půl páté, než se polovička vyhajá…Pak už následuje běžný denní program…Jede se nakoupit a vyfasovat harrira (vaří nám jí manželka Medova kamaráda). Kouká se na fotbal a připravuje tajín.
Čeká se na modlitbu v 19:00, poté se začne hodovat. Voda už zase naštěstí teče. Dnes se řeší nemocná manželka Medova staršího bráchy Omara. Dle posunků má něco se štítnou žlázou. Doma u Imgharenů je haló. Nejspíš se bude muset do nemocnince do Marakéše. Med to jede řešit k rodině domů do vesnice, takže tu zůstávám sama. Srandista, dává mi do ruky násadu, kdyby mě někdo přepadl…Samozřejmě jen odjede, přijíždí Hassan se synem. Zajíždí sem každý den večer na pokec..jsou oba moc hodní. Hassan je sympaťák, starší vrásčitý pán s moudrým pohledem. Mluví rozvážně a je z něho cítit vnitřní rozvaha a klid. Mám ho ráda. Umí i francouzsky, takže lehce konverzujeme. Chtějí na Meda čekat v autě, ale beru je na verandu, pijeme limonádu a jíme hroznové víno. Je už tma jako v pytli. Hassan volá Medovi a následně oba odjíždí. Med přijíždí, náladu na bodu mrazu, zítra bude muset s rodinou do Marakéše do nemocnice. Takže to vidím na celý půlden pryč…paráda. Povídáme si nejdřív na verandě pak vevnitř. Kolem desáté usínám…V 1 hodinu po půlnoci mě otravkové zas budí na tajín…Fakt drsný. Tentokrát na ně mastím, nenechám se probudit a spím dál. Nejsem pako. Med jde spát ve dvě, chce namasírovat záda a nařídit budíka na 3:30. Obojí provádím celkem s nevolí…že? Ramadám má prý oficiálně končit zítra..ale všichni mi svorně tvrdili, že to bude až tak za 2 dny..uvidíme..Rozhodně bych se pro jeho konec nehněvala…

Čtvrtek (9.9.2010)

Po včerejší noční budící anabázi spím až do 10:00…Med tu ještě je, i s Abduem. Venku horko, z Česka chodí zprávy o 18 stupních, dešti a celkové nepřízni počasí..To se mi tam opravdu bude chtít zpátky. Přijíždějí nějací turisté. Ani se mi nechce ven, sedím vevnitř, dopisuju deníky a čtu si. A piju…ramadán neramadán. Med odjíždí do nemocnice, vrací se kolem druhé odpolední. Míra nudy u mě dosahuje vrcholu..beru si pohorky a oznamuju, že se jdu projít. Med trošku zaprotestuje, že se mi něco stane..ale k mému překvapení mě nakonec nechá odejít. Nabalí mi do batohu pití a dokonce i jídlo… Hic jak Brno, ale procházku si užívám. Míjím příkop, ve kterém leží mula ve značném stupni rozkladu a stoupám dál směrem k hřebenu za kterým je vesnice Moulay Brahim. Objevuje se panorama Vysokého Atlasu s Jebel Toubkalem ve svém středu. Kolem běhají ještěrky, vidím i jakousi místní veverku. Zmerčí mě dva malí kluci a něco na mě pořád volají ale když je ignoruji zmizí za hřebenem. Míjí mě jezdci na oslících i džípy s turisty. Jezdí tudy okružní jízdu do Marakéše. Po dvou hodinách to balím a obracím prašnou cestou nazpátek. Domů přikodrcám kolem 16 hodiny, pokrytá červeným prachem cest. Med samozřejmě spí. Okamžitě praktikuji sprchu. Tajín se dneska připravuje z králíka, mňam. To si dám líbit. Večer končí fotbálek dřív, zasedáme k jídlu. Je nás tu zhruba 5 :-) Najednou telefon…volá Hassín, že skončil ramadán. Vyhlašují to prý v televizi. Konečně, říkám si. Všichni pookřáli. Každopádně za chvilku volá i Mužtik…že skončil ramadán :-) To bude dneska dlouhá noc…Chlapi se snaží o konverzaci, ale má neznalost arabštiny a malinká znalost berberštiny moc ke konverzaci nezadává. Rukama nohama se to ale trošku dá no. Máme málo židliček a moc hostů, tak jdu radši dovnitř aby si mohl někdo sednout…alespoň si chvilku odfrknu.Nakonec usnu, dnes ovšem o tajínek opravdu stojím, takže se dokonce na jídlo vzbudím sama. Po jídle čilá konverzace. Kupodivu se i bavím, něco mi přeloží a něčemu i rozumím .-) V 1:30 už chlapi začínaj usínat v sedě…takže ve 2:00 to rozpouštíme. Je divné, že už tu dva dny nebyla naše psí smečka (asi 6 pesanů různého stáří, přes den lítaj po horách a v noci přijdo na jídlo, leží u krámu a hlídaj). Zato tu už druhý den obchází rezatá micka, dneska přitáhla i černého kocoura ale pak se servali tak je tu sama. Něco vždycky dostane, takže je tu každý večer pravidelně.

Pátek (10.9.2010)

Med mě v 8:00 budí, ať se jdu osprchovat…den po konci ramadánu je sváteční, tak asi proto. Ještě, že je ramadán „over“…bude se chodit spát dřív a nebudeme u toho přecpaní. Máme k snídani super domácí palačinky, jsou tlustší než naše a čtvercového tvaru. Taky jsou hodně mastné, ale to mi vůbec nevadí. Mažu si je nutelou a jsem mastná až za ušima. Máme i ramadánové cukroví, je stejné jako to naše, ale hodně suché…tak kafe k tomu nebo kakao ale na chuť je dobré. Obojí je od Míny (manželka dalšího bratra – má jich 5 a 3 ségry) Přijíždí Hassan na kus řeči. Povídají o „naší“ psí smečce. Vedle ve vesnici je prý svatba, tudíž hodně zbytků…takže pejsci se na svatební veselí přestěhovali blíže žvanci. V krámě staví holandští manželé, nechají tu 400 MAD..Alespoň něco. Pak přijíždí Hussein (mladší Medův bratr) s malým synovcem Utmeiem. Klukovi je tak 5 let..stydí se mě neskutečně, tak mu dávám alespoň bonbóny. Obecně dneska všichni jezdí s dětma na návštěvy, halt svátek no. Byl tu i chlapeček, kterému byl tak rok…byl tradičně oděn. V mini-gandorrce, měl i čepičku a typické pantoflíčky babouschky. Byl moc roztomilej, ale když mi ho dali chovat, začal vyvádět jako blázen..Asi je zvyklý jen na zahalené ženské či co. Po obědě jede Med s bráchou a dětmi zas do Marakéše do nemocnice. Krám hlídá Abdu, tudíž nemám co napráci. Zalézám dovnitř. Med přijíždí až v 18:00. K večeri děláme zase mišmaš s tuňákem. Mňam.Pak se jdeme projít a překvapivě jdeme spát po deváté. Nemůžu usnout, v devět je na mě zase moc brzo. Celou noc se převaluju horkem…

Sobota (11.9.2010)

Vstáváme před sedmou. Jak jinak, když se šlo spát brzo. Sprcha, snídaně. Poté čekám na pastevce koz. Každý den ráno schánějí stáda z hor na pastvu, hodlám udělat nějaké pěkné fotky. U nás se to už nevidí, jen ojediněle. Učím Meda slovo drbna, poněvadž tady je „drben“ opravdu hodně…pořád to opakuje. R mu jde ale ř ani za nic. Všem kamarádům vysvětluje co slovo drbna znamená a mají z toho hroznou srandu. Konečně můžu jíst a pít i během dne. Dáváme si na verandě palačinky. Já stihnu sníst 1, Med 2 když přijedou džípy s turisty. Med jde do krámu, já zůstávám. Vtom na verandu přijdou řidiči džípů (všichni místní) a piánko sežerou ty palačinky. Vypijou i čaj a začnou se cpát hroznovým vínem co roste na naší verandě. Tak zas nemám nic. Drzouni. Jdu raděj zamknout pokoj.Turistky nám akorát zaneřáděj záchod, papírové kapesníčky se válej dokonce i v odpadové díře. Fuj.Navíc si nic nekoupí. Podlévám tajín, civěj na mě blbě, ani nezabučej.Když odjedou, chybí jeden velký amonit. Tak nekradou jen Češi?? Jezdí tu i čtyřkolky..Skoro na všech jedou ženský co se tvářej jak primadony. Zjišťuju, že Medův kamarád Mužtik (přezdívka), se jmenuje taky Hassín. Přezdívku mu dal nějakej turista, když byl Mužtik malej…znamená to něco jako že je otravnej jako moucha. Ha, ha. To sedí.-) Med má zase přezdívku Drwiš…to zase znamená, ten, který nedělá problémy (jako, že je v v pohodě)…Říkají mu tady tak opravdu všichni, nutný je mu to i psát na poštu. Ve vesnici jsou prý totiž 4 páni, co se jmenují stejně.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Maroko 2012

    Výlet na sever Afriky byl onehdá vlastně spíše náhoda. Vybírali jsme s přítelkyní Janinou mezi třemi destinacemi. Nakonec jsem losoval a Maroko vyhrálo. V únoru 2012 jsme tedy začali zkoumat a rozhlížet se jak nejlépe cestu realizovat. Volba nakonec více

  • Tangier

    Cetla a slysela jsem mnoho protichudnych nazoru a protoze jsem se pohybovala zrovna på Iberijskem poloostrove, rozhodla jsem se zajet tam na 3 dny a ukazalo se, ze to byla dobra volba. více

Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@